PODZIMNÍ BOUŘE.

Přes horu, přes řeku, v mraku a kouři

vichřice jek

žene se v přek,

západ se chmouří, západ se bouří,

mlhy se válejí. Šum a ryk, skřek.

Pitvorné tvary!

Zde jak pěst zaťatá s nebe rve cáry,

netvor tam posupný důtkami žene

před sebou stádo beránků schvěné,

onde jak archanděl točitý meč

rozmáv by v seč,

na šíji démonu patu svou klad,

do hlubin propasti chystal mu pád.

Jiný běs střemhlav již dolů se hroutí,

oblačný baldachýn strh si k té pouti –

po něm hned ostatní klesat je zříti,

divocí slonové vzadu se řítí,

rypcem co chytí, sklátí a zmýtí.

Za nimi všechno tratí se v prach,

šelem jak dav by, hřbet na hřbetu, táh,

voj vášnivý, jenž by jen po krvi práh.

Slyš, jak jich jazyky chlemtají v tmách...

Divoký rej.

Ej, juchá, hej!

Teď valkyry z mrákavy vyrazí vpřed,

na vraných ořích šílený let,

vlající hřívy, vlající vlasy,

vlající roucha, vlající pásy.

K bouřlivým ňadrům si tisknou a rvou

mrtvoly hrdin, jež vezou tou tmou,

mraky se svíjejí pod podkovou.

Sotva se děvice přihnaly tryskem,

zvířivše kotouče s listím a pískem,

šedivé stíny pnou za nimi lkavě

ramena bílá, šlář choulí se k hlavě

zamotán, slzami promáčen, sdrán:

to nevěsty reků jdou v zbrocený lán,

srdce jim krvácí z nejhlubších ran.

Právě, když zkosené svaté ty květy

líbaly naposled cudnými rety,

děvuchy líté je vyrvaly jim,

v cvalů sled nechaly prašný jen dým.

Nevěsty kvílejí, nevěsty pláčí,

strnisky divoký vichr se stáčí

a hvízdá a píská a sviští a řve,

nač vrazí, hned se vším se hrdlí a rve,

na konec svane je pápěrkou taky.

Nové a nové jdou tuče a mraky,

mlhy se válejí, přechází zrak i,

nová a nová zas přikvačí jízda,

k štítům skal vzepne se, v orlí až hnízda.

Bouře má peruti. Letí a výská.

Vše v přísvitu příšerném, zámhou jenž blýská,

se do stínů tajemných choulí a stiská.

Vichřice plíská.

Proč, duše, se chvěješ? Ó, vím, jaká tryská

ti z hlubiny touha. Již cítím sil vzmach,

nad bláto, prach,

úžící hrázi, propastí srázy

se vichru vznést rázy,

setřást, co kruší,

dát svobodu duši,

dráp malosti zchromit,

konvenci zlomit

a v nesmírno nebes, ve vichru ryk

vyrazit z prsou vítězný vzkřik!