PODZIMNÍ DÉŠŤ.

V sesmutnělý, rozechvělý,

ve žloutnoucí bije les.

– Přátelé mi odejeli,

a já sám tu zůstal dnes.

V zem’ se vpil před okny mými,

mlhou obzor skrývá mi.

Vítr chví šelestícími

na zahradě břízami.

Večer přišel nějak dříve,

zasmušilá smutná tma

v pršení to šelestivé

přitiskla se v okna má.

Nemoh’ jsem ji odehnati

ani světlem lampy své,

na sklo slyším bubnovati

divné mžení tesklivé.

Vstala ty’s v mém plachém snění,

moji hruď jsi rozchvěla,

ty, v níž klidu, lásky není,

jež mě’s kdysi proklela.

Všecko jsem ti vzal – – dnes ale,

Bože, jak dnes končí den...

Ten, kdo serval neurvale,

i ten dnes je nešťasten...