PODZIMNÍ DNY.

Šeré hodiny jdou jako jeptišky,

nakloněné hlavy, pohled vtknutý k zemi...

Nelze věřit, že zas budou stromy kvést,

obloha se modrat, slunce na ní hořet.

Nelze věřit, že se duše zdvihne zas

a ten rubáš shodí... Zní již miserere?

Šeré jeptišky jdou s hlavou skloněnou,

oči vbity k zemi, jak na pohřby chodí.