PODZIMNÍ ELEGIE

Dny mladé propast snadno přeskočí

však pozděj’ může bludičkou být tucha.

Hleď katastrofám klidně do očí,

marnotratníku smyslů i ducha!

Jdou moudří lidé a vše moudře dí:

Svou cestu hledej, která všecko smíří.

K svým tancům, brachu, nevol náledí.

Upadneš, brachu. Dvakrát dvě jsou čtyři.

Díš soud pak prostý, svatá prostoto.

Mohl jsi. Měl jsi. Nutné bylo to.

Marnotratníku, vše se utratí.

V sen vnořen svůj tak podivný a blahý

dával jsi, dával, zpit a bez rozvahy,

až mdlá a prázdná ruka klesla ti.