Podzimní jitro.

Ves v šeru spí, sám chodím po hrázi;

kol pole jen a pole bez hrází.

Jen žluté listí, oč zavadí nohy,

na obzoru jen černají se stohy.

Ach druhdy jaké vášní útoky

mi v srdce na témž místě hřměly!

Teď všady mír, sen hluchý, hluboký,

háj bezlistý je a luh osiřelý.

Na úděl svého žití klidně zřím.

To věru dost, ba víc než srdce žádá.

že mohu klidně patřit na podzim,

jak houstne mlha a jak listí padá.