Podzimní klid.

U cesty jdoucí v jehličnaté lesy

hle, vlaštovek roj v ševelivé směsi

na drátu chvějném telegrafních tyčí

před poutí dálnou koná porady!

A slunce září zlatou ještě líčí

v kraj – zašlý půvab letní nálady.

Leč od hor z dálky vane chladný dech

a šumí v pružně štíhlých topolech

jak jeseně již kolébavka táhlá,

přes pole chví se holá, žárem sprahlá,

kde nedávno se klasy obilí

zažloutlým lánem líně vlnily...

Tam na pastvinách, v šerém údolu,

v němž hoši pasáci jsou pospolu,

kouř ohně stoupá, v modrý oblak splývá...

Kol v krajině tkví klid tak mírný, milý,

neb příroda, všem plodům davši síly,

jak dělnice na chvíli odpočívá...