PODZIMNÍ MELODIE.

By Adolf Bohuslav Dostal

Rozpusť dlouhý vlas svůj hnědý,

je to dnes už naposledy,

na konec jsme došli též,

listí svadlé spadne zítra,

v mlhavá a chladná jitra

ty už nepřijdeš.

Nech svou hlavu na mém klíně,

zavři oči těžce, líně,

blíž se přiviň na mou hruď.

Ještě okamžik nám zbývá –

smutek tklivou píseň zpívá,

tiše, tiše buď.

Bylo slunce, květy plály,

v písních jsme tu usínali,

dnes je tady pusto již,

listí svadlé spadne zítra.

V mlhavá a smutná jitra

ty se nevrátíš.