PODZIMNÍ MELODIE. (I.)

Juž tady jeseň, z hnijícího listí

se nese silná, opojivá vůně.

Ve chladných nocích se zas hvězdy čistí,

má pavučiny astra ve koruně

a v srdci touha, věčná touha stůně.

Jak sykot zmije pod nohou to svistí,

nerv každý chví se roven vzpjaté struně;

ó listí rváno vichrů nenávistí!

ó bledé páry splývající v luně!

A v srdci touha, věčná touha stůně!

Ti obláčkové chladní jsou a čistí,

je zhltí noc jak leknín vodní tůně.

Zmar slídí kolem sup jak po kořisti.

Smrt sedí vítězící na svém trůně,

a v srdci touha, věčná touha stůně.