PODZIMNÍ MELODIE. (II.)

Ó hnijící a padající listí!

Fiólo srdce, kde jsou tvoje vůně?

Teď ve slzách se jen tvá bolest čistí,

to perly triumfů tvých ve koruně!

Teď víš, proč věčná touha v tobě stůně!

Jsi šklebem raněno i nenávistí,

tvá láska rovna zmírající luně,

Hór křídlo zvukem netopýřím svistí;

cos v duši chví se rovno puklé struně.

Teď víš, proč věčná touha v tobě stůně.

A jak se snují paprskové čistí,

sny sladké táhnou v kalné tvoje tůně;

však marno, po boji i po kořisti.

Žal sedí na tvé poesie trůně,

teď víš, proč věčná touha v tobě stůně!