PODZIMNÍ MELODIE.

V toužení marném, teskném vzpomínání

dny moje plynou... Stačilo by mi

přejeti rukou po tvé bílé skráni,

tvé prsty zlíbat rety chvějnými...

A kdybys byla napsala,

že tetka zas už klepala,

či že ti kašle Anuška

a rýmu má tvůj baťuška,

či že máš v kuchyni zas klid,

však byt že nelze vytopit,

že draho jest, žes ospalá –

jen slůvko vůbec napsala!

Nároky moje, jak jste seskromněly!

Hladová krvi, jak jsi tichoučká!

Ach, říjnový den rozjasní se celý,

když chladné slunce svitne zlehoučka!