PODZIMNÍ MOMENTKA.

Sestárlé dámě roků četa

už káže vzdát se zábavy,

dát výhost bujným plesům světa

a zelené svléct hedbáví –

tak ten můj kaštan, který metá

v mé oko stín svůj mihavý,

– jak pyšně čněl do žáru leta

a zpěvné hostil pěnkavy! –

teď rezavé své šaty vzal

a v minulo se zadumal

a jeden velký vějíř ten,

s nímž prožil mnohý krásný den,

naposled roztah – s povzdechem

mu dává klesnout v chladnou zem...