PODZIMNÍ MOTIVY. (III.)

Zas kvetou ocúny na lukách vyprahlých,

zas kvetou, – jako loni.

Kraj divně zadumán, tak opatrně tich

si sežehlou tvář cloní

před bledorůžovými slunce úsměvy,

a hebké léto babí

jak závoj perlošedý tam se objeví,

kam lehký dech ho zvábí.

Je podzim, jako tolikrát už v životě,

kraj spadlým listím voní.

Sta květů lilových zas pozdravilo tě –

však ne tak, jako loni.