PODZIMNÍ MOTIVY. (IV.)

Mlhy! Padají v tisících bledých krůpějí,

matných, jak perly nejdražší,

v pavučí visí, převzácných krajek ladněji,

v růžových závojích se přes tušené slunce přenáší.

Vše zmizelo, půda, listí i květy, stromy,

všechno tu kdesi jen proto je, by se mohl tajuplně třpytit

každý obrys pohádkové skleněné říše, v němž duha se lomí. –

Potom celý den bude dnes slunce svítit.