PODZIMNÍ NÁLADA

Plameny podzimu již listí sežehly,

hranice lesů jimi doutnají;

do louky skosené si mlhy ulehly

a v nocích měsíčních k hrám vstávají.

Zříš sny své vířit v tanci šíleném

a každý z nich je steskem znamenán,

jsi podzimním stravován plamenem,

do mlhy z mlhy propadáš se sám.

S odkvetlé stráně vane hořký pach,

v chmýří se mění barev okvětí;

popelec přírody je mění v prach,

v něm krása bezmocnou je obětí.

Zmar s křídel větru šumí do kraje,

bičuje stráně, sady, rozcestí,

a střásá listí, plod než uzraje,

nádheře zlaté stele do klestí.

Kde chvěla se dřív píseň svatební,

větvemi, klasy, hnízdy, poupaty,

zní koster stromů tanec pohřební

nad krajem v rubáš mlhy zavátý.