Podzimní nálada.

Miluji smutek podzimu.

Ještě je sytě zelený,

ale již časně se stmívá.

Příroda chystá se na zimu –

pomalu vadne a stlívá.

Deštěm jsou cesty rozmoklé,

šedé jsou dny, chladné noci,

večery samotou studí.

Ve vzduchu vůně zatrpklé,

pláč větru ze spaní budí.

Pod sněhu bílou přítěží

země se na dlouho zasní.

Co kdy z ní rostlo, stlívá s ní,

i slunce paprsek poslední.

Ona i zánikem zkrásní.

Vše, co mně léto dalo kdys,

kdyby tak zahřát mne přišlo –

zimním bych chtěla spánkem spat,

z jara když slunce by vyšlo.

Mít země sladké tušení,

že okovy se zvednou

a jaro v plné nádheře

mi vzkvete ještě jednou –

čím by mi zimní smutek byl

v tušení také krásy,

když věděla bych, jak tu zem –

mne jarní slunko spasí!