Podzimní nálada.

Mlhy rozpjaly holubí křídla nad lesy a lada,

stromy zkrvavěly, zažloutla stařecká těla.

Květy pomřely, nade vším zmírání chvěje se záhada.

Ticho. Smrt v křoví zdlouhavé melodie pěla.

Mrtvo v Přírodě a v duši zmámené bolesti nálada.

Ach! To prokleté, věčné a váhavé chřadnutí života!

Smrti! Nesnesu svadlé své maso a nervy.

Rychle ať padnu!

(Psi vyjí v noc černou, psi tvoji, holota...)

Ránu jen jednu, ostatní dokonaj’ červi.

...Kam letím? Bože! – V šílenství ubitá duše zas kolotá!

V dálce sesláblý měsíc již zapadá;

Smrti melodie zdlouhavá ještě mi odkudsi zněla.

...Divná, divná mě přepadla nálada,

když se do snů mých skláněla studená podzimní čela.