PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (I.)

A písně jako nad lukami páru,

když sluncem prosvítá, já budu tkát,

v nich jeseně vzduch při posledním žáru

mřít bude s dechem květin ze zahrad,

v nich víno zrající zadýchne s latí,

a listí suché bude provívat,

a zimomřiví motýlové zlatí

mých citů budou se v nich kolíbat; –

za trochu lásky a za trochu snů

v té krátké řadě uplynulých dnů

a za ten pláč, můj malý příteli,

v rakvičce do tmy země zmizelý:

to všecko bude malá kořist snad.