PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (IX.)

Umdlela podzimní vichřice, umdlela. Vzlyká

jak na kolébce dítě.

V kleci kdes na trámu ještě pták večerem tiká

zoufalstvím vězňů skrytě.

Nad polí pustinou večer stan rozepjal tmavý,

svit hvězd se modrem tlumí.

Ohňů kouř po mezích dlouží a plouží se plavý,

modříny dlouze šumí.

Ticho je. Stíny mou lebkou se protáhly, tíhly

v kraj zabloudilé oči.

Myšlenek větrné mlýny své lopaty zdvihly

a zdlouhavě se točí.