PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (V.)

By Antonín Sova

Již jitro šlehlo v černých sosen kmeny,

zarudlou září všecko postříkáno,

mlhami mléčnými připlulo ráno. –

Psi nedočkavě po boku nám stáli,

co nad močálem sítím vítr vzdychal,

dech rána rudý mdlá svá světla míchal.

Roh myslivny a rudé střechy plocha

se stále jasnější nám v dálce zdála

za hláskou sbořenou, jež sluncem plála.

Takové ticho, nad rozrytým břehem

psi nedočkavě po kořisti práhnou.

Kohoutky cvakly. Vodní ptáci táhnou.