PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (VIII.)

Čas je se rozloučit, srdce moje,

dáš mi ten prstýnek, dáš mi jej?

Věru, tak dojatý nebyl jsem dávno!

Nu, tak se naposled pousměj! –

Posledně u tebe. A já tě zlíbal,

byl to den pohádky blankytné.

Nerdi se, nezachvěj, štěstí nech dřímat,

mohlo by prchnout, až procitne!

Polož svou rusou, kadeřavou

hlavičku na hruď mou, polož jen.

Pověz mi všecko a ne zas všecko.

Něco až v chladný, zimavý den.