PODZIMNÍ NOC.

Byla noc světlá podzimní,

život když vzbudil se ve mně;

v měsíci dvůr a v měsíci sad,

jeho pruh na mou kolébku pad’,

na čelo uleh’ mi jemně.

Byla noc smutná podzimní,

se stromů padalo listí;

a jak jsem snil svůj nebeský sen,

slyšel jsem v snách ten tesklivý sten,

a jak to šumí a svistí.

Od těch pak dob a na věky již,

příčinu sotva kdo tuší,

světlo tvé nosím vždy na líci,

chladný můj, ubledlý měsíci,

a ten šum teskný v své duši.