Podzimní noc

Dne odlesk hasne v těžkém temnu po západu,

jak noc jde propastná a bez hvězd mrazivá,

ta, jež se podzimní a bouřnou nazývá,

když stromy holé, bez hnízd, vpředu tma a vzadu.

Vichřice třese vším a pláče Melusina,

krov praská, okna řinčí bolestnícím sklem

a sychravý chlad straší v zdivu odprýsklém,

drkotá zuby odloučenost siná.

Snad navštíví mne kdos? Snad autor dávné ráže

mne sveze v dostavníku dobrodružství,

snad spánek předčasný mé smysly v lůžku sváže

snem dětství mého, jinošství a mužství,

neb probdím noc a promyslím dny o přerodu

a o zkvétání země v touhách svého rodu?