Podzimní noci v Cemešské dolině na Kavkaze.

Ó noci podzimní s tím snivým očí jasem,

dum plná vystupuješ nad hor rysy,

jak kněžna opásána zlatým pasem,

a měsíc po bok kynžálem ti visí.

Ó noci jeseně, svá hvězdná rozlož křídla

na bratrů z dálky přišlých drobná sídla

a zlíbej jejich dřímající hlavy,

a snít jim dej o nivách u Vltavy,

a jestliže je při tom v srdci bodne,

dej sen jim o návratu v luhy rodné,

jak zpět se nesou ku svých otců prahu

přes hlavy křivditelů svých a vrahů

v říš čarovnou, jež v zemském sáhá svoru

od skrání Elborusa ku Javoru,

a plna květů jest u zpěvných zvěstí

i síly, blaha, nadšení a štěstí,

jímž září nad ostatní dálným světem –

a vyplň sen ten někdy jejich dětem!