PODZIMNÍ PÍSEŇ.

Je konec léta, květy vadnou,

pojď, milá, půjdem alejí,

a stiskni ruku moji chladnou,

mám Tě pak stokrát raději.

Ó zříš ta světla na západě,

ó zříš ty růže krvavé,

slyš, žluté listí pláče v sadě,

ten pláč mé srdce dráždí, rve.

Ó natrhej ty květy mroucí

do bílé ručky naposled,

a vdechni v lásku naši žhoucí

svou duši, než se změní v led!

Své oko ponoř v oko moje,

nechť hledí na nás celý svět,

a zmámená vhoď do příboje

svých nejvřelejších citů květ.

Na srdce mé svou přitul hlavu,

jak tehda v první máje den,

kdy bílá hvězda vzplála v tmavu

a hlídala náš lásky sen.