PODZIMNÍ PÍSEŇ. (I.)

Zachvěly se, zaplakaly

mladé jasany,

kapky s listů padly k zemi,

vichrem střásány.

V moji duši rozechvělou

podzim smutku slét,

slzou s jejích ratolestí

spadl list i květ.

Kolik jasu slunce psalo

v jeden zvadlý list,

kolik štěstí – zná, kdo umí

v jeho žluti číst.

V suchém listu, spadlém s duše

v smutku záchvěvu,

na sta chvilek blaha psáno,

štěstí úsměvů!

Kdyby jednou po všem jasu

sníh do duše pad,

na mém srdci i ten lístek

měkce bude hřát!