PODZIMNÍ PÍSEŇ.

Je teskno mi po všem, co v duši mé žilo,

co v jarních paprscích se vesele smálo,

co z květů na lukách svěží rosu pilo

a na slunci se venku rádo tak hřálo.

Umírá pomalu slunce v zlatém jase,

studený vítr vane sem ze snivých lad,

poslední astry na rovech kvetou zase

a rudé jeseně smutek v srdce mi pad'.

Obzor se dokola v šedé mlhy halí,

noc se tak kvapem dlouží a den již krátí;

odlétli bílí ptáci bůh ví kam v dáli

a nikdy se zpátky domů nenavrátí.

Se smrtí dneska si kantilenu zpívám

o illusích, marných snech a mrtvých touhách

a v kraj se drahý zadumčivě dívám,

kde hejno krkavců se černá v hroudách.