PODZIMNÍ PÍSEŇ.

Zvuk lovčích rohů z lesů zní – –

Slyš, Mary, píseň podzimní!

Kraj tich, kam zrak se stočí,

v svém teskném půvabu,

žloutnoucích do vrkočí

tká šperk si jeřábů –

V révoví rudém plane,

hle, hroznů amethyst –

a za listem, viz, list,

jak slza na zem kane...

Jde sadař pustým sadem,

a slední češe plod –

a s opožděným stádem

sní pastýř u svých vod.

Zvuk lovčích rohů z lesů zní – –

Slyš, Mary, píseň podzimní!

V truchlivém zadumání,

slyš, šumí hvozdu chvoj –

Jak tklivý pohled laní,

jak teskně šeptá zdroj!

Kde zlatokvětý plamen

se kapradin teď skví? –

Kde v noci měsíční

zní píseň lesních panen? –

Kde květ je vodních růží

nad tůní mlčící?

Slyš, v dálce, nade strží

lká jelen řijící! –

Zvuk lovčích rohů z lesů zní – –

Slyš, Mary, píseň podzimní!

Kde poupata tvá, máji,

holoubků zlatý smích,

pastýřů při šalmaji

kdy svět zněl v polibcích?

Kde kvetoucí tvé hlohy,

v jichž stínu blahý sen

a sladký slib vzplál mnohý,

jenž nikdy nesplněn?

Kde tvoje růže pučí,

kde zpěv tvých slavíků? –

Kraj pust – jen vítr hučí

v šer píseň zániku...

Zvuk lovčích rohů z lesů zní – –

Slyš, Mary, píseň podzimní!

Je mrtvo v parku starém,

slyš, listů teskný pád – –

Co vonělo kdys jarem,

teď dýše hrobů chlad.

Plá v alej měsíc siný,

kde jako v zašlých dnech

milenců mrtvých stíny

jdou tiše – po hrobech...

Kde touhy, sny jich zlaté,

polibky v záři hvězd? – –

Jen listí šustí sváté

v kolejích pustých cest...

Zvuk lovčích rohů z lesů zní – –

Slyš, Mary, píseň podzimní! – –