Podzimní píseň.

Duše moje – hnízdo ptačí

topolové na větvici

při každičkém zavanutí

tesklivě se tetelící.

Mrazivé je lůno její,

beze zpěvu, bez nadšení –

opuštěné, dumající

o teple a sladkém pění.

Hnízdo ptačí – pusté, prázdné,

pavučinou opředené,

kolem něhož větve trčí

k nebes klenbě olověné.

V koruně to teskně šumí,

v dřeni hlodá bez ustání

jako v hlavě, jako v srdci,

když tam blízko k umírání.