PODZIMNÍ PÍSNĚ (I.)

Tichá, bledá Jeseni,

po uvadlém lupení

pojď a duši ukolíbej

potichu mi do snění!

Jaro dává lásky cit,

léto vášeň, zima klid,

ale ty jen můžeš duši

v sladké snění zahalit.

Přitiskni mě ve svůj klín,

rozstři kol svůj jemný stín,

opřeď mne jak plný hrozen

měkkou přízí pavučin.

A nech mlhy podletí

táhnout kol, se stáčeti,

jako když mi na sta kyne

bílých paží k objetí.

Jak když oku k opoji,

v měkkých vlnách, v postoji

kol mne krouží tanečnice

s vlajícími závoji.

Co já v stínu platánů,

v sladkém růží závanu

oči mhouřím, unavený

sultán v bílém turbanu.

Těžký problém, prostřed vnad

luštím, v mysli lid a stát,

na kterém z těch bílých ňader

nechám dnes svou hlavu spát.