PODZIMNÍ PÍSNĚ (III.)

Podzim je a slední snop

odvezen již dávno s polí,

luh je požat, bez ozdob

šípků keř se chvěje holý.

Suchý list pad’ na hlaď vod,

v aleji, jež v klín jde lesa,

sadař jablek rudý plod

na žebříku v košík česá.

A já básník – teplý den

slední vidím v dálku mizet,

já jen zpíval, zpíval jen,

co mám chudý nyní sklízet?

Pojď, a dřív než lehne sníh

mého žití na úvale,

trhat mne nech aspoň s tvých

rudých rtů ty třešně zralé.

Broskve svojich tváří nech,

ať se níž k mých ústům chýlí,

ať mi kyne, místo všech,

ňader tvojich hrozen bílý!