PODZIMNÍ PÍSNĚ (V.)

Ó, taký podzim žití mít,

jak září venku dnes,

s tím úsměvem tak tichým mřít,

jak na vše kolem kles’.

Tak ticho v duši, klid a mír,

co dnes ho v lese jest,

a tolik světla na večír,

co dneska bude hvězd.

Již nechat jako suchý list

dlaň volně padnout v klín,

ne z knih, leč z nebes básně číst

a nemít v duši stín.

A neznat, zda zrak rosou zvlh’,

či zda slz proud tam střík’,

jen vidět bílý přízrak z mlh

a šeptnout k nebi: Dík!