PODZIMNÍ PÍSNĚ (VI.)

By Antonín Klášterský

Teplý a slunečný

podzimní den,

jako by zemí táh’

o jaru sen.

Tichý a jímavý

jas kol a svit,

jak by se usmíval,

kdo už má jít

pryč od nás daleko

za žití práh,

kam vede cesta jen

ve vzpomínkách.

Jak by kdo po bouřích,

po mukách zlých

klidně se usmíval,

smířen a tich.

Teplý a slunečný

podzimní den –

nech mě se dívati

do záře ven.

A nech, by úsměv též

na rtech mi plál –

neptej se, neptej se,

co as mě stál.