PODZIMNÍ POHÁDKA

Už na planinách stromy žloutnou,

chlad cítí země v hluboku...

Nic nemá zpěvák, nežli s loutnou

svou mladou lásku po boku.

Dech října fičí po pláni

a vzduchem táhnou havrani.

Ač nevědí, kam večer lehnou,

přec spokojeně krajem jdou,

psi ze vsi na ně nevyběhnou

a lidé si jich nevšimnou.

Až kdyby zpěvák hladem pad’,

svět bude hocha litovat.

Však mít ten zpěvák teplý kabát,

svět za živa ho uštve snad,

a v kapsách se mu budou hrabat,

zda někde něco neukrad’.

A v každé naší české vsi

naň vyřítí se všichni psi.