PODZIMNÍ RŮŽE

Ty růže podzimní, ty temně rudá

krůpěji krve, mízy houstnoucí,

voníš jak žena tancem unavená,

ovívající líc svou planoucí

vějířem noci chladné beze hvězd,

když v temnotách spadalé listí smetá.

Ty růže podzimní, proč nechtěla jsi kvést

v polibcích zlatých úsměvného léta?

Já temně rudá růže podzimní

chci hořet v temnotách a žhnouti v mrazu,

jak rudé znamení v noci, jež kol se tmí,

svítilna hřbitovní na samém hrobu srázu.

Já nechci opadávat lupen po lupenu

za nocí dusných, láskou hýřících,

já chci svou mladost míti uloupenu,

půlnoční větře, v chladných loktech tvých.

Ať rudá krása má se jako hvězda zřítí

v jediné noci vražedném objetí,

já svého miláčka chci slyšet žalem výti,

až s rozsápanou milou nocí poletí.