PODZIMNÍ SKIZZA.

V klid jeseně, jenž v lidskou duši kane

jak mlčelivé, slavné požehnání,

jenž v hruď ti sáhne divuplnou dlaní,

jsou pohrobeny širé lány Hané.

Zem černá v sladké zchvácenosti tane,

tou všecko trne v dlouhé, dumné pláni,

jež místy jen se v mělkou zmolu sklání,

z níž vlhký chlad a vůně hlíny vane.

Jak hřeby zelené ční nad silnici

řad topolů, v nichž telegraf jen bzučí

a na trávníku vrba tiše klímá.

Však v tento klid tak blaze smiřující

slyš, za dědinou mlátící stroj bučí

a v dáli cukrovar v to tupě dýmá...