PODZIMNÍ SLUNCE.

Bůh mi Tě poslal, bych Tě miloval,

má růže!

Rád jsem Ti všecko, všecko věnoval,

co moje srdce ještě rozdat může.

Vím, je těch darů v mojí chudobě

tak málo:

poslední kvítka jsou to na hrobě,

na nějž se v jeseň slunce pousmálo...

Přec je bereš, k slzám dojata

a vděčna,

z mých písní chudých přec Jsi bohata,

a láska tvá je ke mně nekonečna...

To proto, že jsem všecko do nich dal,

co cítím;

že Jsi mi sluncem, jež jsem miloval

posledním zpěvem, posledním svým kvítím!