PODZIMNÍ UKLIDNĚNÍ.

Ne, nevěř, drahá, to je klamný cit,

to není jaro, ne, je podzim na sklonu.

Však věř, lze radost mít

i z odkvetlých a prázdných záhonů.

Jsi smutna. Tedy chtěj – a přemění

se světlo u lesa. Ne v pestrém listoví,

leč v jarní zeleni

si bude hrát, si smavě pohoví.

Jsi šťastna teď? A já svým podzimem

se k tobě blížil v kraj, kde pestří ptáci dlí,

a v šťastném srdci mém

zbájené jaro tvé se usídlí.

Zbájené jaro – – – Ty, své ruce teď

mi dej a slovo rci, jež radost zkonejší!

V podzimní pravdu hleď!

A rci, zda jaro tvé je krásnější?