podzimní večer 1936

poděbradský zámek do labe se dívá,

staré zdivo spí, a obraz v řece splývá.

mračna mlčky běží nad starožitností.

topolový rámec je jak z holých kostí.

soumrak v listopadu pozdě honí bycha,

vlak jen kdesi duní z roviny a ticha.

jako by se život měnil v mrtvé molo,

hladina se zdá už tuhnout na olovo.

roztrhaný západ studí bledým svitem,

mimojdoucí člověk oblečen je krytem.

krytem lhostejnosti sobecké a kruté,

může býti srdce někdy také duté?

poděbradský zámek civí do večera,

řeka s městem vplynou do mrtvého šera.

nikdo nevykřikne, nikdo nezapláče,

krvavé sny nenapadnou marné spáče.