PODZIMNÍ VEČER DOMA.

Byl večer těžký, večer stonavý,

kdy po silnici šedé jsem se bral.

Kouř černá pole dusil žlutavý,

své stádo tiše pasák domů hnal.

Já z dáli slyšel jemné ševely

topolů smutných z kraje rybníka,

jenž s vilou kontrastoval ztemnělý,

jež bílá v parách šedých zaniká.

Mne zašlých dnů stesk dávný opět jal –

Zní v soumrak lkavé zvonů ozvěny –

Kdos v bílé vile světlo slabé vzňal,

a za vodami vzplály plameny – – –