PODZIMNÍ VEČER

Zas žloutne, rudne listí našich sadů,

vlády se ujal Podzim, symbol běd;

na pokosených polích v mlze, chladu,

tam u lesa, kam zbloudil teď tvůj hled,

pasáckých ohňů kouř se k nebi valí.

A klekání teď večer padlo v kraj.

Západu ohně zbytky dneška pálí.

Vše smutno jako starověká báj.

Jako tvůj život je ta jeseň šedá;

pár, zdá se ti, že šeptá smutných vět.

Nad rybníkem se mlžná pára ssedá –

a na obzoru řada silhouet.

To sny tvé jsou, tvé touhy a tvá přání

– jich přelud nestělesněn spěje v dál.

A obzor spust. Ty, zdá se, nemáš ani

už síly, bys je znovu přivolal.