PODZIMNÍ VEČER.

Pošmourlá červeň leží na západě,

v ní rýsují se silhouetty lesů

zčernalých mlčících. Z luk stoupá mlha.

Jak olověné tělo bez pohnutí

v rezavé ploše jejich leží Dunaj.

Prochladlým vzduchem vysoko, že skoro

by křídly řídké šeré klenby nebes

se dotknout mohli, kdyby bili jimi,

se nesou k půlnoci dva černí ptáci.

V daleku mžiká malé žluté světlo

jak unavené oko, jímž se dívá

kdos k mrzutému bdění odsouzený,

jenž rád by usnul...