PODZIMNÍ VEČER.

Je večer v září zachmuřený

a s šedavými nebesy.

Pruh šedé, chladné, mlžné stěny

se tlačí k polím, na lesy.

Jdou cestou nahrbené ženy,

cos jedna druhé steskne si.

Co, nevíš. Smutek zachycený

jen v duši se ti zavěsí.

Tvá vlastní bolest dávných roků,

jak život tek’ ti v kalném toku,

v tom vynoří se, truchle zpívá...

že cítíš, jak tvá bytost celá

se táhlým rytmem rozzvučela...

A píseň chví se zádumčivá...