podzimní večer

stříbrné zvonky v nebesích lesa

utichly jako lupeny spadlé.

podzimním pachem horského plesa

zavání soumrak ve zmoli zchladlé.

jen datel, sojka, straka se vklíní

do ticha ještě bojovnou notou,

než půjdou spat, a než se zas jiní,

milenci noci, rozlétnou psotou.

život je pes a přece je krásný,

každý se nerad nakonec loučí.

v mlze se houpá travní stvol klasný,

měsíc v ní vzplanul čadivou loučí.

k silnici bílé tápáš jen ztěží,

za idylu tu znova vždy vděčen.

na matku myslíš, s mrtvolkou běží,

muž leží v troskách napolo svlečen.