PODZIMNÍ VEČER.

V par šedých moří rychle jak se stápí

chmurné, hle, město!... Žlutých světel řad

jak nade hroby rozlévá svůj chlad

a mživý déšť vše hořkou slzou skrápí...

Kol chrámů v ulic hlučný shon a chvat,

nad rozkoší a bídy skryté slapy,

co v blízku řeka v černo hřmí a kvapí,

jdem’ špitálů kol, krčem temných vrat...

Ty v mládí svého pohřížena dumy

radostný spřádáš srdci svému sen,

co duše moje smutku příval tlumí.

Zpod třpytných řas tvůj zrak vše shlíží tklivý,

jak nebes pláň by jarní zlatil den,

s níž s tváří umrlce v tmu luna civí!