PODZIMNÍ VEČERY.

Podzimní večery, dumné a chladné,

s tím retem zamlklým, bojím se vás,

chvěju se jako strom, že mu zas spadne

list, jenž mu dodával vděku i krás.

Podzimní večery, jasné a snivé,

dech váš pln vzpomínek mám vždy tak rád:

s vámi ta duše má obrázky tklivé

v barvách tak lahodných umí si tkát.

Podzimní večery! V tom lidském žití

ve vás tu pravdě jsme nejblíže snad;

hledíme vzhůru, jak hvězdy se třpytí:

zář padá v oči nám, do těla chlad.