PODZIMNÍ ZAHRADA

Přes noc zahrada se celá

proměnila, zezlátla,

zprůsvitněla, zduchověla,

všechny krásou pomátla.

Zahořela v bledém jase,

v jakéms vnitřním nadšení,

jako kdyby zjasnila se

vlastním leskem, skrytým v ní.

V každém listě třpytné chvění,

v každé snítce záření,

vše je duše, odhmotnění,

světlý úsměv, zasnění.

Vše, co vonělo a kvetlo,

co v ní zrálo letních dnů,

vysílá teď měkké světlo

upomínek, odlesk snů.

Zářné ticho, nikde stonu,

každý kmen a každý list

usmívá se ve svém skonu,

se vším smířen, vším si jist.