PODZIMNÍ

Bylo jitro. Listí žloutlo,

chladný větřík parkem vířil

a z oblohy zachmuřené

k zemi drobný deštík mířil.

Umíralo léto parné,

rozlétli se z lázní hosté –

ranní hudbě v pavilonu

naslouchaly duše prosté.

Zadul vítr. Houslí zvuky

zakvílely osaměle,

až se náhle starým steskem

rozechvělo srdce v těle.

Jak by moje mrtvé mládí

s těmi tony utíkalo,

jak by plaché štěstí s nimi

znovu v propast unikalo...