PODZIMNÍ

O, slyš zas píseň mou! To v deště tichý pád,

v němž vítr nenaříká, zpívám: Mám tě rád!

O, slyš zas píseň mou! A nebe vlídně šedé

kéž nad tvou hlavou dnes ti pohádku mou spřede:

Spí někde děvčátko a spí už tisíc dní,

a svět mu marně říká: Maličká, prohlédni!

Spí ruce pod hlavou a v hlavě matný sen:

Živote – bože můj – buď věčně veleben!

A zpívá vodopád, a kvítí v stráni hoří,

a vůně fialek jde dnes až nad pohoří...

Svět celý zčarován má pro vše kouzlo své,

a temným pláčem v smích se jistě neozve!

Vším přízvuk sladký chví a barvy přísvit zlatý

den snění prvý má i týden šedesátý.

Spí moje děvčátko, spí v pohádkových snech,

co listí zatím žloutne a černá po stromech.

A v deště tichý pád zní její tichý dech:

Pro velkou lásku mou mne věčně spáti nech!

Jak v deště rozhovor dnes zvoní nebe šedé!

To hlava chápe dnes, co jindy nedovede.

Vše přízvuk zvláštní má a pro toužení prosté

jak růže krvavá kdes chudý bodlák roste.