PODZIMNÍ

Sluníčko, ještě jen jednou tak poskoč si

z hor východních do oblohy,

jak tenkrát, když z dětské své postele

jsem každého rána tak vesele

své vyšvihnul mladé nohy!

Sluníčko, ještě jen jedinkrát zasměj se

tak zplna, a bez ostychu,

jak tenkrát, když oči své pozvednout

a na tebe, sluníčko, pohlédnout

jsem nedoved beze smíchu!

Sluníčko, ještě jen jednou tak zatoč se,

jak tenkráte – prosím tebe –

když den co den, jakoby z úkolu,

jsme tančili světem si pospolu

a kolem nás nebe – nebe!