PODZIMNÍ

Na dnešek v noci spadlo tolik listí

po prvním dešti podzimním,

a v lukách člověk zádumčivě zjistí

už zase ocúny – jak lehký dým

severní země, jež se chystá spáti...

Už jsou tu zas a je to jako lest,

vždyť nedávno je viděls kolébati

nadechlý kalich u zelených cest.

Tak letí dny a nenasycenému

utrhnou od úst číši lahodnou.

Snad abys mohl srdci dychtivému

nabídnout jaro s jeho novou hrou.

Vše odchází a vše se zase vrátí,

slunce i zeleň, květy, písně, pel.

A člověk se v tom jednoho dne ztratí,

jedenkrát druh a stokrát nepřítel.

Tu věru není čeho želet zatím.

Rod dravců hyne příliš pomalu.

A zvolna jen se v dáli rodí nad tím

tvor vyšší z nejlepšího zápalu.